Sugarbaby nebude sedět v koutě! vol. 1/13

Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek - třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 1/13

Sugardating, tedy párování starších bohatých mužů (tzv. sugardaddy) a krásných mladých slečen (tzv. sugarbaby - neplést se sugar baby, což je odrůda vodních melounů), prý nemá nic společného s prostitucí. To alespoň vehementně tvrdí zejména samotné cukrové holky a cukroví tatínkové, kteří tohle sladké randění provozují, a unisono s nimi online platformy, které jim cukrování pomáhají uskutečnit skrze specializované seznamky. Prý v něm totiž a priori primárně nejde o sex, natož o sex placený. Cukrový tatínek jen finančně podporuje cukrovou holčinu na bázi mileneckého vztahu sui generis a vzájemně si oslazují život (odtud onen poněkud infantilní cukerný název). Nu a k mileneckému vztahu sex přeci patří, takže v čem je problém, že. Jak už to tak ale bývá, i tenhle interpersonální žánr má svého zakopaného psa. A v tomto případě ne moc hluboko tak, že mu čouhají packy nad zem a vzduch čpí linoucím se nasládlým smrádkem.

Pro úplnost dodejme, že sugardating jde s dobou a není genderově nekorektní, takže existují i cukrové mámy (tzv. sugarmommy) a cukroví chlapci, jimž se pro změnu bůhví proč říká toyboys (případně i sugarboys). Ti ale mají překvapivě nemálo sponzorů rovněž mezi cukrovými tatínky (převážně zahraničními) než mezi sachrmaminkami. Politicky korektně potěšující tedy alespoň může být, že sugardating očividně netrpí homofobií. Jak jsou na tom se slazením lesbičky, nebinární jedinci, transky, cisky a jiná pohlaví, sexuální identity či ulfíci (ULF - Unidentified Life Form; nově objevená pansexuální transdruhová intergalaktická recyklovatelná multipohlavní metapříslušnost) se autorovi tohoto textu nepodařilo zjistit, pročež se zaměříme a omezíme pouze na nejběžnější a nejrozšířenější formu sugardatingu, tj. heterosexuální cukrování mezi mladými dívčími cukrátky a postaršími pánskými cukernými homolemi. Podotýkáme, že žádná ze zde uvedených zjištění stran sugardatingu nejsou vyfabulována z prstu, ale vycházejí z informací poskytnutých reálnými cukrátky, která se cukrovému randění sveřepě a poctivě věnují či věnovala, přičemž je doplňujeme o poznatky získané užitím modifikací metody mystery shopping přímo na vybraných cukrových online kolbištích.

Nemá tedy cukrové randění skutečně s prostitucí vůbec nic společného? Odpověď včetně jasného vymezení se vůči prostituci můžete nalézt třeba na webu s poetickým názvem bezpasaka.cz. Tam se dozvíte, že sugardating je na rozdíl od prostituce životním stylem a nikoli profesí a že se v něm budují tzv. vzájemně výhodné vztahy (v čem tkví vzájemná nevýhodnost vztahu mezi prostitutkou a jejím klientem, se tam bohužel nedočtete), v nichž se oba cukroví nadšenci vzájemně respektují a jeden druhého si hluboce váží. Kdežto standardním štěťulím jde jen a pouze o peníze a svůj protějšek berou výhradně a jenom pracovně.

Inu... až se příště budete chtít dozvědět rozdíl třeba mezi onlyfans influencerkami pro publikum 18+, které se regulérně živí streamováním autoerotického softporna, a klasickými pornoherečkami, možná najdete edukativní video, kde vám vysvětlí, že onlyfans influencerky nemají s pornografií vůbec nic společného, protože si se svým publikem jenom budují vzájemně výhodný vztah, třeba na Pornhubu.

Zkusme si pro názornost představit restauračně pohostinskou analogii (přenositelnou v podstatě na jakýkoli druh služby). Podstatou restauračního byznysu je směna ne/tekutých poživatin za finanční protiplnění. Když byste přišli do restaurace, tři hodiny tam seděli a nedali si nic k jídlu ani pití, obsluha vám asi těžko vystaví účet za pronájem místa, topení či klimošku a úžasnou možnost pobýt v prostoru v milé společnosti restauračních zaměstnanců (což lze považovat za doplňkovou nadstavbu dané služby, jejíž kvalita a rozsah se do ceny služby samé zpravidla promítnou). Naopak by obsluha pravděpodobně byla spíše naštvána, že jste jen marnili její čas a zabírali místo někomu, kdo by byl ochoten utrácet. Zkasírovat vás ale pochopitelně nemůže. Proč?

Protože nedošlo ke konzumaci jádra služby jako takové. Stejně tak můžeme úspěšně pochybovat o tom, že kdyby cukrholky se svými cukrtatíky nespaly, zdali by jim tito lepili účty a dávali kapesné stejně nadšeně jen z čirého altruismu a mesiášského komplexu vůči nezaopatřeným pseudo/modelkám (nejčastěji samotnými sugarbabies uváděná profese pospolu s manažerkami čehokoli), kterým život a společnost upírají základní lidské právo na luxus (ne, v Ústavě, Listině ani mezinárodních lidskoprávních deklaracích jej pravděpodobně nenajdete).

Z toho by se dalo dovodit, že podstatou sugardatingu je právě sex, i když je občas doprovázen sociálně interaktivní omáčkou v podobě společných večeří, obědů, dovolených nebo jiných volnočasových aktivit, což cukrové randění alespoň v očích cukerných kopretin i jejich cukrových opylovačů odlišuje od prostitučního fenoménu jako takového v jeho zažité a běžnější podobě. Nejde přeci jen a pouze o sex. Ten může zabírat v poměru k celkovému společně strávenému času obou účastníků cukrového zájezdu někdy až vcelku marginální časový úsek (dle náruživosti, náročnosti a sexuální výdrže toho kterého sacharidového prcíře). U klasické řemeslnice nejstaršího cechu je naopak drtivá většina společně stráveného času prohýkána ležmo (proto se mu říká též horizontální řemeslo; vykonávat lze pochopitelně i stojmo, klečmo, atp. - dle libosti, preferencí a prcířových zdravotních in/dispozic), protože běžná prostituce je od té nadstavby osekaná až na dřeň (i díky čemuž je taky podstatně levnější), zápas začíná rovnou i bez strečinku a rozbruslení a nekončí elektronickou tužkou ani rehabilitační masáží.

Jak si ukážeme dále, rozdíl mezi prostitucí a sugardatingem je zřetelný, pouze pokud bychom cukrové randění nahlíželi v jeho ideální či optimální formě tak, jak je oficiálně prezentováno a promováno. Tj. pokud by v něm skutečně šlo pouze o seznamování štědrých a k puštění peněžního chlupu svolných cukrtátů a milých, vstřícných, krásných a mladých cukrholek. V tom případě by onen rozdíl tkvěl primárně v tom, jaká služba se monetizuje. V případě prostituce je to ve většině případů holý sex coby pohlavní akt a jeho všelijaké variace. V případě sucrérandezvous se údajně zpeněžuje sexuální chování v podobě imitace milostného vztahu. Jinými slovy se směňuje předstírání milenecké zalíbenosti a k tomu přidružených průvodních jevů za finanční protiplnění, což cukerní trdelníci a trdlice ani ne tak eufemisticky, jakožto natvrdo zhůvěřile označují za milenecký vztah. 

V dalších částech tohoto seriálu se ale přesvědčíme, že tomu tak není ani alespoň ve většině případů. Čistokrevné pohádkové happyendy se dějí zpravidla pouze v pohádkách, mýdlových operách a romantických filmech. Realita cukrového trdlení je oproti marketingovým proklamacím o poznání drsnější, o romantiku v ní škobrtnete spíše omylem a má prakticky blíže ke klasické prostituci než k milostnému vztahu, i když o tom (překvapivě) v reklamě nezazní ani slůvko náznaku či lépe rovnou varování.