Sugarbaby nebude sedět v koutě! vol. 4/13

Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek – třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 4/13

Film Pretty woman (sugardatingovou komunitou překvapivě často skloňovaný) by měl mít po celou stopáž promítání zobrazené varování, že se jedná o fiktivní pohádkovou fabulaci a hollywoodskou čalamádu s mizivou pravděpodobností repetice ve světě skutečném á la „doma to raději nezkoušejte”. Šance natrefit šarmantního miliardáře s křehce citlivou duší notorického romantika, který beznadějně hledá tu pravou, co by ho konečně spasila a které by půjčoval na hraní svou helikoptéru I tryskáč, jistě existuje, ale pravděpodobnější je, že vás na procházce se psem dekapituje meteorit nebo unesou ufoni (neplést s ulfíky – tam je pravděpodobnost únosu násobně vyšší vzhledem k jejich stále častějšímu výskytu).

Nehledě na to, že holčiny, které se v tomhle příběhu našly, bůhvíproč přehlížejí nijak a nikým neskrývaný fakt, že původní profesí je novodobá popelka v tomhle bijáku pouliční štětkou, která si svého prince stopne coby klienta přímo na ulici při výkonu profese. Jakmile Ríša nabídne Jůlii extra štědrou odměnu za prolongaci původní zakázky, stane se z opovrhované prostitutky rázem všemi milovaná přítulka. Při výběru oblíbených filmů cukrátek zřejmě zaúřadovalo kouzlo nechtěného…

Na sugardatingových webových či mobilně aplikačních seznamkách, což jsou nejčastější (a nejsnazší) komunikační kanály seznamování cukrových tatínků a kopretin, se pochopitelně lže a vylepšuje na obou stranách barikády stejně jako na běžných seznamkách, kde není podstatou randění a sexování finanční protiplnění. Takže najít ideálního cukrového tátu, který brzy neodpadne, neumře nebo o svých milionech či miliardách jen nekecá a je ochoten z nich odsypávat alespoň drobky, je běh na dlouhou trať nebo z pekla štěstí. Přičemž se sluší podotknout, že málokterá cukrkopretina doběhne až do cíle a musí se spokojit s ne až tak dobře platícími cukrovými tatínky, s těmi, co se už po jednom rande neozvou, i když tvrdili, že touží po long term čemsi, těmi, co odpadli, když jim na cukrový sponzoring přišla manželka, kecálisty a slibotechnami a jinými nepříjemnostmi, o kterých se v reklamě vůbec nemluvilo.

Pro zajímavost uveďme, že mezi cukrtatíky se najdou i tací koumáci, kteří předstírají bohatství a štědrost (tj. to, co cukřenky hledají) a nemají problém cukřence poslat peníze rovnou i bez schůzky, ale chtějí za ně alespoň erotické fotky a videa nebo online sex. Pro uvěřitelnost pak cukřence pošlou potvrzení o dohodnuté platbě stáhnuté z demoverze internetového bankovnictví s tím, že mezinárodní transfer chvíli trvá. Cukřenka je pak nadšeně obšťastní svým erotickým materiálem, případně si s nimi střihne online virtuálně masturbační sex přes webkameru s hřejivým pocitem, že jí co chvíli přiskáčou eura či dolary. V ještě o fous mrzutějším případě se pak cukřenčin takto vyzískaný erotický foto či videomateriál může jako bonus následně objevit i na nějakém pornoserveru.

Z reálných je pak i příběh jedné cukřenky, která kvůli frustraci z nespolehlivosti cukrových prcířů zcela vážně poptávala právníka, který by jí napsal sugardatingovou smlouvu, kde by se potenciální cukrový tatík zavázal, že jí vyplatí zálohu předem, aby měla jistotu, že to myslí vážně a nešla na schůzku zbytečně. Dále by cukrtáta svým podpisem stvrdil, že ji po prvním štychu nehodí přes palubu, ale bude řádně platit pravidelně a včas každý měsíc apanáž po dobu alespoň jednoho roku a v případě, že by chtěl z takhle báječného vztahu vycouvat, chtěla do smlouvy začlenit i tříměsíční výpovědní lhůtu a odstupné, aby se nemusela stresovat, než uloví cukrtatíka nového. No, nekupte to. Pro úplnost (a ku cti cechu právnického) dodejme, že ani mezi právníky se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten pro ni takový paskvil sepsat.

Richard Gere se tedy nakonec taky nemusí dostavit vůbec a podezření, že ten rozdíl mezi cukrovým randěním a klasickou prostitucí není zas až tak markantní, začne klepat z podkroví na ústřední topení svědomí čím dál hlasitěji, nejen protože nezřídkakdy mají sacharidová dítka cukrového tatínka ne jednoho, ale hned několik paralelních naráz. A to ani ne tak proto, že by v sobě měly lásky, respektu a úcty tak moc, že by byla škoda to vše vyplýtvat jenom na jednoho chlapa, jako spíše proto, že jeden cukrový tatínek většinou není schopen či ochoten platit tolik, kolik si dotyčná cukřenka žádá.

Často se na ni tedy musí skládat cukrových tatínků vícero, aby měla svůj život oslazený dostatečně tak, jak si vysnila. V takovém případě může ještě daná slečna namítat, že ani na tom není nic špatného, protože se pouze identifikuje s moderní polyamorní formou vztahů. V polyamorii o sobě ale jednotliví účastníci zájezdu vědí a s touhle nestandardní milostnou konstelací dobrovolně souhlasí (v tom prý tkví její rozdíl oproti obyčejnému promiskuitnímu nevěrnicví konaném tzv. na zazáďáka, pejorativně nazývaném též jako staré dobré kurevnictví). Přičemž lze úspěšně nabýt pochybností, že takový kovaný cukrový machoegocentrický alfasamecký tatík by byl ochoten dobrovolně a vědomě štědře sponzorovat svoje cukrátko společně s několika dalšími sachrfotříky, protože společná radost je větší a fandit dnes tolik skloňované sdílené ekonomice je prostě cool.

Každý cukrový tatínek si totiž výší sponzoringu dotyčné cukrové holčiny předplácí jistou exkluzivitu (respektive její iluzi) právě proto, aby si nemusel připadat, že si zaplatil prostitutku, na které se potilo, potí a potit bude bůh ví kolik jiných prcířů. Fakt, že cukroví tatík není pro své cukrátko tím jediným cukříkem, mu tedy cukrátko pochopitelně tají, aby z jeho strany nedošlo k přepnutí cukrové pohádky na žánr, v němž se necukruje (a nesolí) vůbec.

V tomto ohledu za cukrholkami nikterak nezaostávají ani samotní cukrtatíci, z nichž si někteří pro změnu vydržují (a průběžně obměňují a doplňují) cosi jako cukrátkový harém, v rámci nějž o sobě jednotlivá cukrátka zpravidla navzájem vědí, čímž se v nich jejich cukrtatík účelově snaží vyvolat motivačně konkurenční kompetici, aby se vůči němu předháněly co do kvality poskytnutého cukrového plnění a výkonu. Někteří cukrtatíci si pak takovou cukernatou péči dopřávají nejenom paralelně se paires s každou cukřenkou zvlášť, ale hezky skupinově ve třech a více cukrech najednou, aniž by se jakkoli obávali diabetu. I tohle si ostřílená cukřenka dokáže obhájit argumentem, že dotyčný cukrtáta je prostě alfasamec, macho a král džungle a tací si zkrátka mohou dovolit milenek víc a klidně i několik najednou.

Pro úplnost podotkněme, že mezi cukrátky jsou pochopitelně značné rozdíly co do finančních nároků. Některým stačí ke štěstí sváteční přilepšení rozpočtu nikterak závratnou sumou, jiné si z sugardatingu udělaly regulérní fulltime... životní styl a na civilní práci jako takovou zcela nebo takřka úplně rezignovaly. Případně nějakou okrajově svátečně vykonávají pro forma, aby nebyly rodinou či okolím vnímány nežádoucím způsobem. Často tvrdí, že se živí jako insta/modelky, hostesky, instruktorky jógy, fitness cvičitelky, manažerky čehokoli a podobně, což se dá třeba na sociálních sítích velmi snadno kamuflovat, zejména před mimooborovou laickou veřejností. Jak se dá dovodit z průměrného nejžádanějšího cukrvěku (18-25 let), najde se mezi nimi i nemálo studentek. Některé studují reálně, jiné tzv. věčně a některé to jen tvrdí, protože to vypadá lépe, než říct, že nedělají vůbec nic kromě vlastní údržby.