Sugarbaby nebude sedět v koutě! vol. 11/13

Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek – třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 11/13

Vztah sugardaddy/baby nestojí jen na finanční socioekonomické nerovnosti, z níž vyplývá jednak cukříkova schopnost platit a cukřenčina potřeba být placena, ale i na psychologické dominanci a mentální převaze cukrtáty, který je v tomhle kvazivztahu tím zkušeným, úspěšným a životem protřelým matadorem, který si za své peníze nekupuje jen společnost, ale i úctu a obdiv submisivní cukrholky, která má v popisu práce k němu nekriticky vzhlížet a adorovat ho. Pro cukrtatíky je pak sugardating krom sexuálního vybití s mladšími atraktivními rozhoďnožkami, jimž by bezúplatnost z noh do V udělala nerozpojitelné gordické X, i svého druhu psychoterapií, v níž si kupují masáž a stimulaci vlastního ega.

Což je poměrně absurdní rozměr celého cukrového konceptu ne nepodobný profesionálním pohřebním plačkám, které mívaly na funusech svým hraným hypertrofovaným žalem vzbudit dojem oblíbenosti zesnuvšího. Asi jako byste někomu cizímu na ulici vrazili do ruky pětilitr s tím, že teď bude hodinu nadšeně vyřvávat, jak jste skvělí a báječní. Tvářili byste se, že mu to věříte, a měli super hřejivý pocit, že vás má někdo upřímně rád?

Princip quid pro quo, tedy něco za něco, implikuje, že nic není zadarmo, a platí pochopitelně i zde. A ono zdánlivě blyštivé sladké něco, může být v případě sugardatingu draze vykoupeno značně hořkou ztrátou něčeho reálně násobně dražšího a hodnotnějšího, co se zpětně penězi odkoupit, dokoupit či vykoupit nedá.

Adekvátní pojmenování problému je prý prvním krokem k jeho překonání či vyřešení. Pokud budeme eufemicky zaměňovat pojmy s dojmy a tvářit se, že něco je něčím, čím není, a není tím, čím je, mohou se z nebezpečných patologií touhle účelově zlehčující relativizací stát tolerované normy a standardy, nebo v horším případě archetypální vzory, které budou lákat k následování, protože jejich uměle potlačená toxicita bude přebarvena na neškodnost či ještě hůře na žádoucí ideál.

U běžnějších forem prostituce dnes asi žádná slečna, která se pro takovou kariéru rozhodne, nemůže ex post namítat, že netušila, do čeho jde a jak to může její život ovlivnit a nevratně poškodit.

Nebezpečí sugardatingu tkví v tom, že se snaží mermomocí tvářit, že je jen neškodnou specializovanou seznamkou mající za cíl generovat veskrze žádoucí vztahy mezi bohatými muži a krásnými mladými ženami (už jen tohle totálně sexistické deklasování žen v podobě tvrzení, že jedinou skutečnou hodnotou ženy je její fyzická krása a mládí, by mělo nejen militantní feministky, ale každou ženu se špetkou sebeúcty urazit až do morku kostí), v nichž primárně vůbec nejde o sex ani o peníze, natož o sex za peníze, přičemž je zřejmé, že ani bez sexu, ani bez peněz by sugardating nefungoval.

Je to jen účelová (a ne zrovna propracovaná či důkladná) mystifikační konstrukce plná mimiker sloužící k tomu, aby:

1) si poptávající cukroví tatínci nepřipadali jako klienti běžných prostitutek a nebyli tak nikým označování;

2) si cukrové slečny samy jako prostitutky nepřipadaly a nebyly tak ani nazývány;

3) nemohly weby či mobilní aplikace, které z sugardatingu coby jeho primární online zprostředkovatelé profitují, být nařčeny z kuplířství či podpory prostituce.

Reálný obsah a podstatu pak ale samotné webové či aplikační sugardatingové platformy stejně samy vtipně mimoděk přiznávají mezi řádky a nechtěně deklarují vlastními definičními popisy, zněním jednotlivých inzerátů a vesele romantickými názvy typu hledamsponzora.cz. Skutečné příběhy samotných sugarbabies pak zde načrtnutou podstatu sugardatingu už jen dobarvují o vesele smutné nuance.

Venkoncem není podstatné, jak nazýváte to, co děláte, ale obsah dané činnosti, tedy to, co reálně děláte. Popsat (obkecat) to pak můžete tisícerem vzletných slov, jimiž možná sice marketingově ovlivníte subjektivní vnímání některých jedinců, nikoli však objektivní podstatu věci samé tak, jakou tato skutečně je.